Bez povoleného JavaScriptu není tento web plně funkční!
Jak jsme opět poznávali Anglii - 1.5. - 5.5.09
Vloženo: 6. května 2009
Zobrazeno: 2970×
Byl pozdní večer, první máj, a my, účastníci zájezdu do Velké Británie, jsme nervózně přešlapovali v hloučcích a s batohy a kufry všude kolem a čekali na autobus. Po jeho příjezdu jsme se usadili na svá místa, zamávali svým bližním, kteří nás šli vyprovodit a hurá za dobrodružstvím.
Cesta byla sice dlooouhá, ale myslím, že můžu říct, že jsme se nenudili. Díky filmu Scary movie 3, očekávání, kdy nám do obličeje přiletí nějaká nebezpečná zbraň (jako třeba pytlík brambůrků, od kterého nikdo nečekal výbuch) a pozorování legračně spících spolužáků, kteří občas i mluvili ze spaní, bylo o zábavu postaráno. Úspěšně jsme zvládli cestu přes Německo a Belgii a kolem desáté hodiny ranní jsme se ve zdraví nalodili na trajekt, který nás přepravil přes kanál La Manche (nebo také Anglický kanál, jak víme od paní průvodkyně). Cesta trajektem byla nádherná – tedy aspoň pro nás dívky. Moře, rackové, doverské skály na obzoru, možnost koupit si nějaký úžasný lesk nebo parfém… Asi po hodině jsme šťastně dopluli do přístavu Doveru a naše putování (teď už po levé straně silnice) mohlo začít.
Jako první jsme navštívili katedrálu v Canterbury, která nás všechny ohromila. Možná jsme se chovali tak trochu jako japonští turisté, protože jsme fotili každý její kout. Po návštěvě Canterbury nás čekal středověký hrad Leeds s krásnou zahradou plnou nejrůznějších ptáků. A potom hurá dom, tedy do našich dočasných rodin. Angličané byli velmi vstřícní a téměř všechny nás pohostili těstovinami s omáčkou. Na většinu z nás čekali i domácí mazlíčci (v našem případě deset kočiček). Večer jsme všichni padli za vlast – po v podstatě probděné noci v autobuse se není čemu divit.
Ráno nás naši „rodičové“ dopravili k autobusu a dobrodružství pokračovalo, tentokrát památkou s velkým P – Stonehenge. Velice nás udivila nejen majestátnost a tajemnost tohoto místa, ale i přítomnost několika Čechů, z nichž jeden z nás byl asi tak vykulený, jako my z něj. Po Stonehenge jsme navštívili trosky středověké osady Old Sarum a také nedalekou Salisburskou katedrálu, která se pyšní nejvyšší věží ve Velké Británii (123m!).
Další den ráno jsme se rozloučili se svými rodinami a vydali se na výlet po Londýně, který jsme zdolali převážně „pěškobusem“. Autobus nám zastavil nedaleko budovy parlamentu a my se vydali kolem něj oklikou k London Eye, protože ještě nebylo otevřené. Z „vajíček“ (kabin, do kterých jsme se dostali až po prohlédnutí obsahu tašek ochrankou) Londýnského oka, byl nádherný výhled na pěkný kus Londýna, včetně Buckinghamského paláce, který jsme navštívili jako další. Dál jsme viděli kostel sv. Pavla, kde se vdávala princezna Diana, Shakespearovo divadlo Globe, jeli doubledeckerem (typickým anglickým červeným autobusem), plavili se lodí po Temži a vyfotili se každou nohou na jiné polokouli na nultém poledníku v Greenwichi a pak už nás čekal autobus (a párky) a hurá domů.
Tentokrát jsme to vzali šmahem – místo trajektu jsme použili Eurotunel a kromě chvilky po vyjetí z tunelu jsme projeli Francii a Belgii bez zastavení. V Německu jsme se zastavili na ranní očistu, potom u hranic na protažení ztuhlých končetin a doplnění paliva jak pro nás, tak pro autobus, v Plzni se rozloučili:´( s Andreou Matějkovou (alias agentem A J), která zájezd s námi vyhrála (i když nevím, jestli to s námi byla zrovna výhra) a pak už nás čekala náruč matičky Kutné Hory a našich blízkých, na které jsme hned chrlili své dojmy.
Sbohem, Velká Británie (nebo neshledanou?), nikdy na tebe nezapomeneme!
zpracovala Barbora Nováková, IX. A
Galerie
